Sdílela jsem tu s vámi některé Eliho taneční úspěchy a myslím, že je fér ukázat i něco z té druhé stránky a podělit se i o “neúspěchy” 🙂

Neúspěchy píšu schválně v uvozovkách, protože i když se nepřiveze umístění, neznamená to, že nepodali úžasný výkon. Na konci dubna Eli s partnerkou postoupili do vyšší taneční třídy, kde je zaprvé fakt brutální skok v úrovni soutěžních párů, a zadruhé dva úplně nové a hodně těžké tance - rumba a tango. V tanečním klubu je na tyto tance nějak zapomněli začít připravovat zavčasu, takže jejich první soutěžní vystoupení ve vyšší třídě bylo po 2 trénincích. Rovnou začali soutěžit se soupeři třeba o 3 roky staršími a hlavně výrazně zkušenějšími. Ostudu si rozhodně neudělali, ale bylo vidět, že jsou jinde.

Dnes mají za sebou druhou soutěž, opět s výrazně staršími a zkušenějšími páry. Moc dobře to vědí a stejně do soutěže jdou úplně naplno s vědomím toho, že šance na výhru není, ale musí o to víc máknout. Dnes převedli naprosto fantastický taneční výkon, řekla bych že jejich nejlepší. Na výhru to samozřejmě nestačilo, ale mají první postup do finále ♥️

A za mě jsou tohle chvíle, kdy se rodí vítězové. Ne ti taneční a sportovní, ale ti životní. Po sérii výher se ctí ustát porážky a přesto se nevzdat. Vědět, že když chci být lepší, musím pro to hodně udělat a máknout. Myslim, že tohle neumí ani mnoho dospělých a ten můj devítiletý lev je prostě neskutečný borec. I bez medaile na krku. Čeká ho teď těžké období, ale na jeho konci zase budou stupně vítězů. Protože přesně tam svoji pílí a odhodláním oba patří 👏