Strach o děti kvůli otčímovi. Co dělat?
Zdravím všechny jdu si k vám ulevit na srdci a třeba mi někdo poradí, neboť mě to trápí a nevím jak si ulevit.
Když jsem byla malá zneužíval mě sexuálně můj otčím. Nikdy nedošlo k pohlavnímu styku ale využíval mě k uspokojení jinak. Byla jsem dítě a nějak jsem to prostě chápala asi jinak než teď. Své mámě jsem to nikdy neřekla. Měli spolu další dvě děti, máma ke mě bývalá dost výbušná protože měla svých problémů dost. Takže jsem si asi myslela, že by mi neuvěřila či jsem se bála že všechno pokazim ještě víc... Popravdě nevím proč jsem byla ticho. Přetrpěla jsem to, odešla na střední na vysokou a začala žít svůj život. Jenže kostlivec ve skříni zůstal. Začala jsem trpět depresí, nenávidět se, sebepoškozování.... Je mi 35. Žiju plnohodnotný život, mám děti, jsem spokojená až na to že se mi v posledních dvou létech rozjeli slušný deprese a já nevím co dělat. Začla jsem chodit na terapii kde jsem se dozvěděla, že si nesu bolístky na duši z dětství. Konkrétně o zneužívání jsem nikomu neřekla protože se za to stydím. Ale k věci....Moje máma se svým partnerem stále žije. Deprese se mi začali rozjíždět ve chvíli kdy jsem k ní začala dávat dítě na hlídání. Je úžasná babička a vím že s mým dítkem je non-stop. Ale i přesto představa, že on je tam blízko mého dítěte mě neskutečně bolí. Jenže co dělat... Když přestanu dávat dítě k babičce, která ho miluje a neřeknu důvod proč vlastně nechci aby tam bylo...??? Vůbec nevím jak jednat 😭😭😭 ještě bych ráda řekla, že s otčímem i po tom všem normálně komunikuju, slušně. Nedávám nijak najevo svojí lhostejnost vůči němu. Možná je to divné ale ano. Samozřejmě mu nevěřím, nemám ho ráda ale dokážu vedle něj sedět na židli a bavit se.
tohle se obtížně komentuje
podle mě, bych se zaměřila na ty terapie, vybrala si dobrého klinického psychologa, terapeuta a svěřila se mu, komplet, se vším
jinak tě strach a následné deprese sežerou zevnitř.
jak moc reálný je, teď, když si dospělá, to říct své matce?
Nechápu, že tam po tom všem dáš dítě na hlídání. Mamince to samozřejmě musíš říct, tomu se nevyhneš. Maminka může chodit k vám, o vnouče nepřijde.
No, já bych tam teda dítě taky nedala, copak máš někde jistotu, že mu nebude dělat to samé, když je to úchylák?! Mamce to určitě řekni...
Chápu, že to pro tebe musí být těžké, ale dítě bych tam na hlídání opravdu nedala. Proboha, vždyť je v jednom domě s pedofilním úchylem! Nespoléhala bych se, že nikdy s ním nebude o samotě. To může jít na chvilku na zahradu hrabat na záhonek a dítě zůstane s dědkem doma. Fakt bych ho tam nedala. Asi by bylo fér matce říci proč, ale to už je jen na tobě, jestli to dokážeš. Moc mě mrzí, co prožíváš.
Ono to dává smysl, že se ti rozjíždí deprese, když tam dáváš dítě na hlídání, protože tě vnitřně žere, že dítě není v bezpečí, a to opravdu s pedofilem není. To bych taky byla s nervama v p*deli, kdybych nechala své potenciální dítě s pedofilem.
Jednou ze známek dospělosti je, že se dokážeme postavit vůči svým rodičům. Ty matku svým způsobem chráníš. Ona je dospělá, tak nepotřebuje vodit za ruku. Chápu, že se bojíš její reakce, protože nevíme jak bude reagovat. Může to totálně popřít, aby tomu nemusela čelit, obvinit tě, že si vymýšlíš, že jí nepřeješ vztah a dělat ze sebe chudinku, že ona za to nemůže. Obvinit tě, že ji nemáš ráda a nechceš půjčovat vnouče.
Pokud jí nedokážeš říct pravdu, tak tam aspoň nedávej své vnouče, ať chodí ona k tobě. Měla bys pro své dítě chtít zajistit bezpečí a pokud dospělá osoba začne argumentovat, že rodina, že babička má nárok na vnouče. Tak zas tolik vnouče nemiluje, ale miluje hlavně sebe, protože i babička musí chtít na první místě bezpečí pro vnouče a ne ho vystavit riziku sexuální zneužívání. Může si vybrat partner, nebo vnouče.
Dobrá knížka je Děti jsou taky lidi, jsou tam i příběhy dětí, co zažily sexuální zneužívání. Je dobré vědět, že v tom nejsi sama.
Je mi líto, co sis musela a i nyní musíš prožívat, ale synka/dcerku tam opravdu nedávej, mamka rozhodně nemůže být 100% času u něj/ní, to nejsi ani ty doma, stačí, když si půjde odskočit na wc, usne večer dřív, bude ráno spát déle, těch možností, kdy by otčím s tvým dítětem mohl být sám je dle mého názoru opravdu dost.... terapie je fajn a asi bych promluvila s mamkou, nebo nešlo by, že bys tam šla s ní a nějak s terapeutkou jí to oznámily?
Nejsem psycholog a ani si na něj nechci hrát. Ale rozum mi tak nějak říká, že se ti rozjely problémy proto, že to všechno hodně potlačujes. Jakoby to máš zvládnuté, bavíte se, stýkáte se, vztahy budujete. Jenže vevnitř asi cítíš, že to není v pořádku, tam dítě dávat. Prostě jsi hlavně máma, co chce chránit svoje dítě. Psychologovi se sver se vším, ať ti může co nejvíc pomoct. Mámě se naopak nesveruj, ale proste ji informuj, co bylo a je a proč se zachovas, jak se zachovas. Jestli je tak skvělá babička, tak se může s dětmi stýkat i bez něj a jinde. Ostatně, nejde ani o to, co by mohl udělat, ale že to prostě není bezpečné a zdravé prostředí. A teoreticky může mít další vnoučata, děti v okolí. Měla by to vědět. Ostatní už je pak na ni. Je hrozne, že to těmto lidem tak snadno prochází.
Ja ti rozumim, ze se bojis, to rict. Je to krok, ktery zmeni uplne vsechno, vsechny vztahy v rodine. Ta se asi uplne rozpadne, nebo budes ty oznacena za lharku a zavrou ti vsichni dvere. Ale tobe jediny na cem musi zalezet je bezpeci tvych deti, musis je chranit bez ohledu na kohokoli. BTW, tvuj muz o tomto vi?
@irmamala ne neví to. Nikdy jsem to nikomu (krom dneska zde) neřekla.
Děkuji vám za odpověďi. Neskutečně se to ve mě bije 🙄. Samozřejmě chci to nejlepší pro své dítě.
Bojím se asi toho že zničím život ostatním... Ne němu... Ale mámě, sourozencům. Po takové době mámě oznámit takovou věc... Ona je citlivá. Brečí nad vším, pořád si stěžuje na život. Bojím se aby si něco neudělala až zjistí s kým žije. Bojím se co to způsobí. Nebojím se toho, že by mi řekla že lžu a podobně....ale bojím se fakt toho, že to neunese.
Je mi moc líto čím sis musela projít. Moc ti přeju abys našla sílu následky překonat. Musí to pro tebe být strašně těžké. Nechat tam dítě bych měla opravdu strach.
Je mi moc lito,co jsi musela zazit. Muze to byt pro tebe takova Sophiina volba. Ja bych rekla,jak uz tu padlo,ze ty deprese mas z toho,ze tam dite davas na hlidani. Chapu,ze nechces ublizit sve matce. Ale chces ublizit svemu diteti? Aby si neslo nasledky cely zivot jako ty?Mama je dospela,nemas zodpovednost za jeji zivot atd. Ale to dite je bezbranne. Vis jak by mu bylo,kdyby se neco stalo a vedelo,ze mama to o dedovi vedela a stejnak ho tam dala? Nedavej tam dite,i kdyby si musela s pravdou ven. Ono by se ti mozna i ulevilo,i presto,ze by to nejdriv bylo tezke. Nechces zkusit zavolat nekam na nejakou linku bezpeci? Poradit se?
Určitě bych tam dite nedala. Znám případ, kdy otčím osahaval svoji nevlastní dceru, ta v dospělosti kvůli tomu, že si nese toto trauma z dětství začala chlastat. Matce to řekla, ale ta jí nevěřila. Své děti ke svým rodičům dávala a ten zm*d to zkoušel i na vnučku. Taky si myslela, že si to k vnoučatům nedovolí. Příležitost se najde vždycky a vůbec bych se nespoléhala, že bude 100pro času s babičkou. Má to v sobě a pokud se neléčí, je to pro něj pokušení.
Děkuji vám všem ❤️❤️❤️❤️
Tak toto je tragédie. V životě by tam moje děti nebyly u nich! Měla bys to mámě říct.
Tohle zažít tak své dítě v životě tam nedám ať je to jakkoliv.
Proboha nedávej ho tam!!! Jak víš, že tvůj otčím není s dítětem byť 5 min o samotě? Třeba když babička potřebuje na záchod apod?
Je mi líto čím sis prošla, však tvoje maminka může docházet k vám... A asi by bylo dobré jí to říct...
@linusha Prosim, nehrej si na to, ze vis, jak byses zachovala, kdybys prozila stejne trauma jako zakladatelka!!
@anonym Zodpovednost neses jen za sve dite, ne za svou matku, Ona te neochranila, kdyz jsi byla dite a ty nemas povinnost tu bolest dal nest v sobe jen abys ji neublizila. Bohuzel, sexualni predatori se s vekem nezastavi, pokud k tomu bude otcim mit prilezitost ( a ver, ze si ji udela), s velkou pravdepodobnosti napadne i tve dite. Prosim, nedavej ho tam, nemas k ani jednomu z tech dospelych zadnou povinnost. Nech se vest od terapeutky, jak se s celou situaci vyrovnat, pokud budes mit pocit, ze to nestaci, obrat se na dalsi mista pomoci. Jsi silna, jsi skvela mama, moc me mrzi, cim sis musela projit.
@ai30 to píše skvěle. Je mi strašně líto, co tě potkalo. Prosím, už ho tam nikdy nedávej. Dříve nebo později zaútočí i na Tvé dítě. Bohužel nejsi jediná, komu se staly takhle hrozné věci. Podívej se například na iniciativu Pod Svícnem. Nejsi sama. Je skvělé, že chodíš na terapii, pokud jsem to dobře pochopila, tak jsi ani tam o zneužívání nemluvila. Pokud je to tak, tak seber všechny síly a svěř se. Nebo to napiš. Já také spoustu věcí nedokážu vyslovit, ale sepsat to je snazší. Držím palce. ❤️
V první řadě bych se svěřila svému muži.
Má právo vědět, proč ti je zle - žijete ve vztahu, měl by znát příčinu. A má také právo, aby se podílel na vašem společném rozhodnutí, jak s danou situací naložit.
Pokud jsi své matce doteď nic neřekla, třeba ti s tím pomůže. A když by to nedokázal vyslovit ani on, pak bych jí jen oznámila, že jestli chce své vnouče vídat, pak může, ale ideálně u vás a bez přítomnosti otčíma.
Jí to dojde. Je dost možné, že na tebe začne útočit. Ale upřímně - po těch letech, co už máš za sebou - to je jedno z těch menších zel, které by tě mohlo potkat. Zůstala jsi na vše jako dítě sama, bez pomoci. Teď už jsi dospělá a je na tobě, abys své dítě před tím dobytkem ochránila. Nedopusť, aby ho poznamenal tak, jak jako tebe.
Hlavně teda já jako partner bych byla upřímně na***** ,kdyby si mi řekla,ze tě obtěžoval a ty tam posíláš mé dítě ..
Určitě bych to řekla alespoň doma,chápu ze matce nechceš ublížit ale je dospělá a ty máš chránit hlavně své dítě
Počítej i s velmi reálnou možností, že mamka ti nebude věřit ani slovo a naopak ti bude vyčítat, že chceš rozbít rodinu a podobně. Četla jsem na toto téma už trochu moc dokumentů, abych sundala růžové brýle.
To ale neznamená, že je v pořádku, ať pro dítě nebo pro tebe, nechávat u něj své dítě na hlídání. Jenom to prostě bude chtít mnohem více odvahy a počítat s jakoukoliv reakcí.
Uf.. z toho mi je smutno, je mi to líto, tohle se dít žádným dětem nemá 😔. Zbav se té zátěže, začni o tom mluvit i když věřím, že to může být hodně těžké, ale uleví se ti. A svoje dítě už tam opravdu nikdy nedávej. Hodně štěstí 🍀
Ahoj, tak tohle je fakt drsné, uf. Souhlasím s ostatními, pokud neměl zábrany před nevlastní dcerou, u vnoučat to nejspíš nebude jiné,
Jak se chová k vlastním dětem, jaký mají vztah, nezneužíval je taky? Byla bych velmi opatrná.
Když si přečteš svůj příspěvek, najdeš zčásti odpověď. Tvoje tělo, intuice a podvědomí bije 2 roky na poplach a Ty mu nevěříš. Zkus posbírat odvahu a jít do toho.
Pro začátek bych zastavila návštěvy u matky. Klidně i s nějakou hloupou výmluvou, to je teď jedno.
Nutně potřebuješ spojence a to by měl být Tvůj manžel. Musí se dozvědět, co se ďělo, kolik Ti bylo i jak dlouho to trvalo. Pokud cítíš, že to nezvládneš říct, tak mu to třeba napiš. Ale bacha, aby pak nešel otčíma chytit pod krkem. Budeš potřebovat jeho oporu při konfrontaci s matkou.
Až to manžel zvládne, pozvala bych matku. Asi bych volila pomoc manžela, ať je u toho, kdybys nedokázala nic říct. Jak bude matka reagovat, je ve hvězdách, Tady bych se poradila s odborníkem na terapii, jak to sdělit a jaké další kroky podniknout.
Držím moc palce a posílám hodně sil. Každá máma se děsí toho, že by někdo mohl ublížit jejímu dítěti. Za emoce Tvé matky nejsi zodpovědná, ona se nestarala o Tvoje, tady už bojuješ za své děti. Možná Ti časem za odvahu poděkují i otčímovy vlastní děti, kdo ví...
promin,,ale ty po prozitem pekle dobrovolne do nej strkas sve vlastni dite?? nepochopitelne. Ani bych se nedivila, az se to provali, ze ti nebude nikdo verit.. jo a jinak pokud on te zneuzival a ty tam posilas sve dite, je to hrozovani mravni vychovy.. tak jen aby jsi se pak nedivila... a ze mama ma dite furt na ocich, ver tomu, ze je mzik, kdy nema... res to rychle a striktne, samotny dite bych tam nenechala
Děkuji všem za odpovědi. Malá tam nikdy sama nebyla. Vždycky jsem tam s ní byla já ale třeba jsem dělala věci do školy a mamka hlídala tak vím že s ní byla nonstop zatím co já pracovala v jiné místnosti. Jenže teď v poslední době máma furt reje proč jí tam nechci nechat samotnou, atd atd. Proto jsem to šla řešit sem. Nevím jak to řešit. Zda se to jednoduché a zároveň hrozně těžké. Moje dítě je můj poklad a nikdy jí tam nenechám bez dohledu. Včera jsem to řekla manželovi.
Asi bych to s mámou probrala, případně nějak nenápadně domluvila, že bude hlídat vždy u vás doma.
Říct pravdu je těžké. Držím palce, ať tu odvahu najdeš.
Jsi dobrá, tohle je začátek. Manžel ti určitě bude oporou. Zvládnete to, reakce mamky bude možná všelijaká, ale za ní zodpovědná nejsi. Jsi zodpovědná za svoje dítě, jak už tu někdo psal výše. Držím pěsti 🍀
Nezlobte se ale dite bych tam v zadnem pripade na hlidani nedavala.