Porodnice FN Plzeň. Máte zkušenosti?

Já tam rodila dvakrát a v pohodě. Samozřejmě záleží na tom co ocekavas ty😁

Ahoj rodila jsem tam pred necelimi 4 rokama a můžu ti říct že katastrofa sestry byli nepříjemné já nemohla se starat o malého měla jsem rozpichane obě ruce na obou kapačky pak na krku další a oni mi furt říkali že musím ze musím kojit jo a ještě jsem měla zánět slinivky břišní když se mi něco nelíbilo tak jedna sestra furt říkala ještě něco si vymyslíte já chci mít chvíli u kafe klid.to mě rosekalo pak doktoři ty byli super.a ještě něco nedali mi vůbec najíst nemohla jsem. Byla jsem s jednou na pokoji a venku bylo 35stupnu a ona vůbec nechtěla otevřít okno takže síla nebylo vůbec vetrano celých 5 dní co jsem byla na šestinedělí.chovali se ke mě jako ke spratkovy co má dítě v 15 já měla 25let.jidlo bylo dobré .takže asi spíš bych volila jinou porodnici ale asi je to skoro všude stejné.

No zanet slinivky se primárně léčí zastavením příjmu potravy... Což je samozřejmě po porodu a nutnosti rozjezdu laktace problém, ale tak se to prostě začne primárně léčit... No a větrání? Prostě bych vyvetrala😁

Nekomentuju sestřičky, já měla někdy víc příjemné, někdy méně. Ale nikdy nic strašného

@gruyerre
@podestatka zajímá mě, jak je to s kojením. Jestli vám pomůžou nebo jen jednou ukážou a nazdar... Chtěla bych kojit, vím, že trvá než se plně laktace rozjede, ale taky nechci, aby mi malá řvala hlady...

@verunkablack kojení mi ukázaly, pomohly mi ho několikrát přiložit, chodily se ptát, jestli to jde dobře... já o to pomáhání ale moc nestála a o pomoc jsem si neříkala, takže nemůžu posoudit, jak moc pomáhají, pokud má s tím kojením někdo velké problémy. Ale všechny ty dětské sestřičky (s kojenim pomáhají právě ty dětské) , které se mi tam vystřídaly (po obou porodech) byly hrozně milé a ochotné. Divné jsou některé sestřičky gynekologické (z oddeleni šestinedělí), ale to mi nevadilo, protože jsem je nepotřebovala

@verunkablack Pokud to máš hozený tak, že lékař je bůh, uklidňuje tě přítomnost super vybavení a jsi poslušná pacientka, tak budeš spokojená. Ale s kojením to tam moc neumí. To si raději sežeň opravdovou laktační poradkyni.

@verunkablack ještě dodám, že s porodním plánem neměli žádné problémy, do ničeho nenutili, nevnucovali žádné rutinní úkony, umožnili mi úplně přirozený porod

Ahoj, já jsem tam chodila už do těhotenské poradny. Měla jsem těhotenskou cukrovku a vysoký tlak. Nakonec mi porod vyvolávali, takže jsem si prošla kolečko přes hodně oddělaní. Všude na mě byli hodní, respektovali má přání (i porodní plán). Samotný porod probíhal přesně podle mého. Asistentky mi vždy řekly, co by mi mohlo pomoci, ale když to tak nešlo, netlačily na pilu. Každý lékařský krok mi vysvětlovali.
Na šestinedělí to bylo malinko horší, hlavně s věcmi okolo kojení. Já jsem porodila v pátek dopoledne a bylo mi řečeno, že laktační poradkyně je tam jen v týdnu. V pondělí ráno jsem šla domů, takže jsem vůbec neměla šanci. Sestry byly někdy trochu zrychlené, ale vše, co jsem si řekla, mi vysvětlily, ukázaly... Klidně i několikrát. A to platí pro nošení dětí, ukázky úlevových poloh, ale i pro kojení. Jo a vybavení bylo bezkonkurenční.
Odnesla jsem si domů zdravého syna a díky tomu, že respektovali, jak si vedu porod, jsem šla jen s jedním malým stehem zvenku (spíš jen kosmetickým). Za mě dobrý, ale zase je nutné říct, že jsem neměla nijak problematické těhotenství nebo porod.

@verunkablack ahoj, já tam rodila před půl rokem a nemám k ničemu jedinou výtku 🤗 byla jsem naprosto spokojená se vším a rozhodně bych tam chtěla rodit i podruhé 🙂 jinak, co se kojení týče tak já měla velký problémy a sestry se mi věnovaly každý den několikrát denně, dokonce za mou chodila i jejich laktační poradkyně takže ani v tomto směru si nemůžu stěžovat 😉 za mě opravdu profesionální přístup a maximální péče 🤗

Rodila jsem tam 2012 a 2018 a spokojenost 👍 Hlavně když jsem rodila podruhé, sestry milé, příjemné, zasmály jsme se, popovídaly.. Přesto že dvojčata dostaly hned po porodu příkrm, kvůli nízké glykemii, odcházeli jsme domů 3.den a plně kojené.. Hodně mi pomohly.. Bylo to fajn a ráda vzpomínám. Ale je jasné že je to o tom na koho natrefis no.. A myslím že nějaká protivka nebo chytrolin se najde všude.

Nevím, jestli je to ještě aktuální dotaz, ale já tam rodila teď v lednu. Děsně jsem se bála, jsem trochu ciťa a neumela jsem si představit, že tam na mě bude někdo nepříjemný a od rány. A nikdo nebyl! Na porodním super, všichni zlatí a na šestinedělí, až na jednu sestru hned při převozu, všichni milionovy... S kojením radili, s péčí o nimi, všechny.. Já jsem taková, že se radši na všechno zeptám dvakrát i na blbost a neměla jsem problém... 😊

Ráda bych napsala o svojí zkušenosti s Fakultní nemocnicí Lochotín - porodnicí a JIRP
Rodila jsem zde poprvé v září loňského roku, kdy se předčasně narodil můj syn Samuel 28+2tt. Měla jsem tři dni kontrakce, aniž bych pozbnala, že mám rozběhlý porod. Můj partner mě v pondělí ráno odvezl na ambulanci, kde mi nevěřili, že mám kontrakce, protože je přístroj nezaznamenal. Až po vyšetření lékařem, kdy bylo zjištěno, že jsem již otevřena, jsem byla urychleně převezena na porodní sál a můj partner byl z nemocnice vyhozen s tím, že nesmí se mnou. probíhaly pokusy o zastavení porodu. Byly mi podávány kortikoidy na zrání plic a antibiotika. Mělaa jsem napíchlé obě ruce a nemohla se ani hýbat. Nikdo mi neřekl co se děje nebo bude dít. Personál, jako by měl problém s tím, že potřebuji močit, cítila jsem se tam jako nejmenší z nejmenších. Diagnoza zněla zánět plodového obalu. Bylo mi řečeno, že mě již nikdo nebude vyšetřovat a byly mi vnuceny léky na spaní. Prý mi nezabraly antibiotika a dostala jsem jiná na základě krevního rozboru. Poté jsem byla velice agresivně vyšetřena lékařem v noci i když mi bylo řečeno, že mě vyšetřovat nebudou. Vyšetření rozběhlo porod. Stále jsem netušia, co se děje. Můj syn se narodil po té, co jsem byla nadopována léky na spaní a bez podání analgetik jsem porodila 1100 gramového chlapečka, který byl převezen na JIRP. S partnerem jsme museli absolvovat několik testů na covid, které jsme si sami hradili, aby jsme za synem vůbec mohli. Následně jsme se oba nechali očkovat. Narodil se bez infejkce, jak mi bylo sděleno. Měl novorozeneckou žloutenku, takže se dosvěcoval ale prospíval dobře a i celkem rychle přibíral. Při hospitalizaci mi stále byla podívána antibiotika, i když mi nikdo nesdělil, na co, jelikož infekce vyšla z testů negativní a to jak u mě, tak u plodových obalů. Nikdo mi tedy nedokázal říct, proč jsem porodila předčasně. Byla jsem tou dobou na riziku doma a nic náročného jsem nevykonávala. Můj syn žil tři týdny. Měl před operací tepenné dučeje, která nezanikla do tří týdnů po porodu a my se velmi báli o jeho zdraví. Bylo mi slíbeno, že v případě jakýchkoliv komplikací budu neprodleně informována. Mezi tím přestěhovali našeho chlapečka vedle miminka s infekčním režimem. Nejednalo se o císař, jelikož miminko leželo s označením infekčního režimu vedle našeho chlapečka snad týden. Po třech týdnech po narození mi v noci asi ve tři hodiny ráno zavolali z nemocnice, že stav našeho syna se dramaticky zhoršil. Prý k tomu došlo už v pět hodin předchozího dne, o čemž nás nikdo neinformoval. Jednalo se o dobu, kdy chlapeček měl dostat jídlo. Do dnešního dne jsem v podezření, že došlo k nedodržení hygieny před jídlem. Viděli jsme s mužem umírat naše dítě a neomaleně jsme za této situace byli tázáni, zda budeme chtít pohřeb. Náš syn v tu chvíli ještě bojoval o život. Poté jsme byli posláni domů. Trvalo dlouhé hodiny než mi opět zavolali z nemocnice, že náš syn zemřel a máme se dostavit aby jsme dořešili "pozůstalost" a mohli se rozloučit. Můj muž tehdy držel v náručí naš díě poprvé a naposled. Po smrti. Nikdo nám nic nevysvětlil. Jen nám bylo řečeno, že se mu vrátila infekce, o které tvrdili, že po narození nebyla. Na oddělení jsme byli při návštěvách světky toho, jak se lékař vyjadřoval o dětech některých pacientek ve smyslu, že rostly v těle feťaček a některé ze sester zkrátka jen vypínaly zvuk u přístrojů signalizující, že něco není u miminek v boxech v pořádku. Pitevní zprávu mi nikdo neobjasnil. Jelikož jsem ve FN již dříve pracovala, tak jsem z ní dokázala vyčíst pouze informace o rozpadu tkání mého syna, zasažených infekcí. Nikdy na první zkušenost nezapomenu. Bohužel trvalo rok, než přišla zkušenost druhá. Otěhotněla jsem v dubnu 2022 a ve 23+2tt mi praskla voda. Volali jsme záchranku, která přijela velmi rychle ale nechala mě sejít schod z bytu a nastoupit do záchranky zcela bez pomoci. Mému partnerovi doprovod zakázali. Až před nemocnicí mě nechali na lůžku a odvezli mě na porodní sál. Krvácející a třesoucí se s tlakem 110/50 jsem musela přecházet mezi pokoji, kde mi dělali sono a opět mě nikdo neinformoval, zda je vůbec možné naši malou holčičku zachránit. Prý se mi začala odlučovat placenta. Silně jsem krvácela. V nemocnici si mě lékařka pamatovala. Krevní testy byly v pořádku. Péče na porodním sále byla v pořádku, co se sester týkalo. Jediný problém byl, když jsem musela několikrát žádat o možnost jít na toaletu kvůli silnému nucení na stolici. I paní doktorka Kúsová byla soucitná.. Navštívila mě psycholožka, která si mě rovněž pamatovala a rozhodně mi její návštěva ani komunikace s ní nepomohly. Tentokrát jsem dostala léky proti bolesti injekčně do svalu. Po té, co mi byl nasazen oxytocin pro rozběhnutí porodu se mě přišel zeptat lékař z JIRP, zda chci svoji dceru za každou cenu zachraňovat. Na takovou otázku se těžko odpovídá, když vůbec nevíte, zda je záchrana možná. Bylo mi zároveň řečeno, že ozvy jsou již nepravidelné. Rozhodla jsem se nechat vše na přírodě. Lékaři ve mně nechali moji holčičku zemřít a poté jsem porodila. Nemohla jsem ji ani pojmenovat. Po porodu jsem byla uspána k revizi dělohy. Probudila jsem se před převozem na oddělení. Převážel mě sanitář výtahem, kde se mě vesele zeptal : "Tak co, dobrý?" Hospitalozována jsem byla necelých 24 hodin. Na pokoji na mě čekal lexaurin a žádost o to abych vstala a umyla se. Odmítla jsem a umyla jsem se později sama. Byly mi podány léky pro zastavení laktace a doporučeno obvazovat hrudník nebo nosit pevnou podprsenku aby se laktace nedostavila. Po jak dlouho dobu, to mi nikdo neřekl. O hospitalizaci není moc co říct po tak krátké době. Byla mi změřena teplota a druhý den ráno mi přinesl lékař propouštěcí zprávu se sdělení, že vzhledem k mojí zkušenosti tam asi nechci být moc dlouho a nabídl mi recept na analgetika. Ten jsem přijala. Na to mi lékař odpověděl, že mi nic nenapíše, že mam určitě něco doma a tím to skončilo. Třem zaměstnancům jsem říkala o vytažení kanyly, kterou jsem vůbec nepotřebovala ale kterou mi nechali zavedenou, kdyby náhodou byla třeba, kvůli mému nízkému tlaku. V lékařské zprávě stojí, že jsem bez potíží a nekrvácím a mám pravidelnou stolici. Přivezli mě ve středu brzy ráno, propuštěna jsem byla ve čtvrtek ráno. Stále krvácím a mám bolesti, hospitalozována jsem byla na oddělení necelých 24 hodin, takže o pravidelnosti stolice se absolutně nedá mluvit. O psychice se vůbec nebudu vyjadřovat. Chtěla jsem fakultní nemocnici zažalovat kvůli nejasnému úmrtí mého syna, ale v té době jsme s partnerem trpěli obrovským zármutkem ze ztráty chlapečka a spoustu věcí by se velmi špatně dokazovalo nebo by se dokázat nedalo vůbec. Aktuálně jsem na pracovní neschopnosti a bojuji s vlastním tělem, které si nedokáže uvědomit, co se stalo a hlavou. Z pana doktora jsem měla dojem, že se mě chce co nejrychleji zbavit.