Chtíč po miminku

Ahoj ženy, dámy, paní.

Dneska jsem se rozhodla tady napsat pár řádků o tom jak mě popadl chtíč po miminku. Nejprve se trochu představím, mé jméno je Karolína a je mi 21 let. S přítelem jsem bez 2 měsíců 5 let a bydlíme spolu přes 3 roky v RD. Jeho jméno je Karel a má 31 let. Tudíš je o 10 let starší, ale věk nehraje roli. Kdybychom nám vadil věkový rodíl myslím si, že bychom spolu už dlouho nebyli. :o)

V době kdy jsem chodila na střední školu tak mě postupem času začal pronásledovat pocit, že bych chtěla miminko. Bylo to v 3 ročníku takže to nebylo možné uskutečnit, protože jsem stále neměla hotovou školu a peníze z brigád by na nákup výbavičky, živení, šacení atd miminka nestačily.

Prvně přítel o miminku nechtěl moc slyšet, protože říkal, že ještě není připravený, bylo třeba opravovat dům atd.. Postupem času jsem byla v takovém stádiu, že když jsem viděla nějakou maminku s kočárkem chtělo se mi brečet a byla jsem skoro zoufalá, že potřebuji dítě. Nicméně přítel byl stále proti. Mezi tím jak jsem dodělala úspěšně školu jsme nechali opravit střechu a dva horní pokoje. Splácíme úvěr ve vyšsí sumě než  je potřeba, protože jej chceme mít dříve splacený a nechceme moc zaplatit na úrocích... Stejně stále zbývá celkem vysoká částka.

Čas postupně šel dál a já začala na přítele tlačit. Mu se to samozřejmě nelíbilo. Teď jak si na to vzpomenu se za sebe až stydím, že jsem byla taková. Příteli to samozřejmě začlo přerůstat přes hlavu a řekl mi že o dítěti nechce slyšet. Momentálně ho nechtěla nedokázal si představit, že by se měl stát otcem. V tu chvíli jsem si uvědomila, že právě musím  přestat tlačit na pilu. Tak jsem mu dala pokoj a užírala jsem se tím pocitem vnitřně. Bylo mi hrozně. Zdály se mi sny o tom, že jsem těhotná a jednou se mi zdál sen, že jsem rodila a když bylo miminko venku tak místo toho aby mi dítě dali do náruče ho odnesli pryč. Vzbudila jsem se spocená a ubrečená měla jsem mokré oči i polštář.

Přihlásila jsem se po maturitě na Vyšší odbornou školu v Havířově a požádala o individuální plán, protože jsem při škole chtěla chodit do práce byla jsem už přestěhovaná u přítele. Nějakou dobu jsem to miminko s přítelem neřešila jelikož jsem měla strach něco začít mluvit. Nakonec jednoho dne jsem to nevydržela.. A téma začlo nanovo. Nadšený moc nebyl co si budeme vykládat, ale vyslech si mě a nic mi na to neřekl.. Chtíč stále přetrvává

Postupně budu přidávat další moje 'zpovědi' 

pokud jste si můj příběh přečetli až do konce děkuji, že jste si udělali čas na můj příspěvek 

Ahoj K.