Třetí porod aneb .... ale mě se dneska nějak rodit nechce 🙂

Třetí porod.. zpětně teď můžu říct, že všechny byly rychlé a všechny byly výzvou - pro mě, pro manžela, pro všechny kteří byli v tom procesu se mnou. Občas si říkám, že moje děti nejsou jen moje nebo manžela, jsou i babiček, jsou si navzájem sourozenci a každý z nich je už od miminka taková individualita až mě to děsí.

Ale to jsem utekla někam úplně jinam - vraťme se k tomu podstatnému.

V půl osmé večer jsem si ještě hrála s naším menším synem (tehdy mu byl rok a sedm měsíců) a v tu chvíli mi začaly velmi mírné a nepravidelné kontrakce. Hráli jsme si, četli si, oba jsme je vykoupali (i našeho většího - tomu tehdy byly 3 roky a sedm měsíců) a dali je do postelí spát. Já šla ve 20:45 do vany - kontrakce slabé a mezi 8-10ti minutami (považovala jsem je za poslíčky) - byla jsem 38+0tt.

Ve 21:20 jsem v telce zapínala Masterchefa a šla věšet prádlo. Stav byl pořád stejný. Kontrakce slabé, nepravidelné, po 6-10ti minutách. Tak to pokračovalo zhruba až do 22:30, kdy mě zasáhla prudká kontrakce do kyčlí - vždy mi při porodu chodí kontrakce do kyčlí - kéž by mi chodily do břicha nebo do zad. V takových chvílích mě neudrží nohy a musím do kleku na čtyři - je to nejbezpečnější pro mě i pro mimčo - nikdo nechce při porodu spadnout na zem že 🙂 ???

V téhle poloze mě našel asi o 20 minut později manžel - myslela jsem si, že je ještě čas, protože kontrakce byly sice intenzivní, ale pořád byly v rozmezí 4-10ti minut, ale nejčastěji to bylo 8 minut - pořád jsem si říkala "ještě to není pravidelných 5 minut, ještě to není 5 minut". Manžel mě po kontrakci (při které jsem s ním ani nemohla už moc mluvit) zvednul a řekl, že jedeme do porodnice - pro jeho klid - máme nemocnici 30 minut cesty - bylo vidět, že se bojí.. 

Do porodnice jsme přijeli a došli ve 23:30 - do druhého patra k porodním sálům jsem vyšla po schodech - sestřička z recepce utrousila, že si myslí, že podle toho jak vypadám tak to bude rychlé. Podívala jsem se na ní a řekla: "Mě se ale dneska nějak rodit nechce" (tuhle větu jsem v příštích minutách opakovala ještě několikrát) prostě jsem na to v hlavě nějak neměla místo - nezapadalo mi to do programu - HAHA 🙂

Přijali mě na vyšetřovnu a hned mi řekli ať vylezu na porodní kozu, ani mě nenapíchli na přijímací 20ti minutový monitor tak jako u mých předchozích dvou porodů. Byla jsem z toho překvapená. Doktorka to zhodnotila, že jsem otevřená na 4 prsty a že si mám rychle přejít na porodní box jestli to dokážu, protože brzy porodím - a já jí odvětila, že to jsou přece jen 4 cm a že se mi dnes ještě rodit nechce. Odpověděla mi, že půlnoc je za 20 minut a že tak brzy to zase nebude. HAHAHIHI.. Od té doby jsem byla s PA, když jsem přešla na porodní box tak mě PA hned vyšetřila znovu a zahlásila mi 7 cm. Zeptala se jestli může při další kontrakci píchnout vodu. Kroutila jsem se u toho jako had a ona se ptala - teď bolí břicho?? A já pořád jen vrtěla hlavou a kňučela, že mě bolí kyčle. 

Hned po píchnutí vody mě znovu zkontrolovala a zahlásila - 10 cm, ale ještě musí zajít lem a budeme tlačit - jde to hopem. Tělo mě už moc neposlouchalo a tlačilo samo. Smířila jsem se s tím, že holt budu mít nějaké šití - nebyla jsem to už moc schopná řídit - tělo jelo instinktivně samo. Vím, že jsem znovu zahlásila, že se mi dneska rodit nechce. No, smích byl asi slyšet na celém oddělení 🙂 načež moje PA mě chytila za ruku a říká tak minutku počkejte a já úplně nechápavě vytřeštila oči a říkám: "Cože??" V tu chvíli se ozvala doktorka: "No, právě je půlnoc - už můžete tlačit".

V 0:01 bylo po všem - narodil se Vojtíšek - 3260 gramů a 49cm krásy.