"Legrace v MHD"

Na cestování s kočárkem se také moc těším, stačí mi teď cestování s břichem 🙂 člověk by nevěřil jak je jako těhule na konci sedmého měsíce neviditelný 😀

Nesnasim cestovani s kocarkem ☹
Nekokikrat si na me ridici vylili zlost.
Nekolikrat me ani nevzali.
A mas muj obdiv, ze se usmivas, protoze ja se vzdy chovam k tem ridicum az moc slusne, snazim se na ne usmivat a byt mila a oni casto jeste nadavaji na maminky s detmi :(

@kuk93 Tak já musím říct, že s řidiči jsem měla špatnou zkušenost jen tak dvakrát. Zato s cestujícími vždycky.

jsem původem z Prahy a byla to noční můra s kočárkem! Mě nevadí, že jsem si ten kočár musela do té staré tramvaje se třema schodama vynést sama, ale rozčilovalo mě, že se na mě dívá třeba pět mladých mužů a ani jeden se mě nezeptá, jestli nechci pomoc. Nebo když už mi někdo chtěl pomoci, většinou to byla nějaká starší, hodně starší paní, které jsem řekla, že po ní to snad ani nemůžu chtít. Ostuda.

Já teda neměla nikdy problém s tím, že by mi někdy někdo nechtěl pomoci z nebo do autobusu či tramvaje. Ale jednou jsem požádala v tramvaji o uvolnění místa určeného pro kočárek a to se paní cítila uraženě. Při tom volných sedaček bylo dost. Ale taky jsem se nad tím zasmála a s chutí 😀

Dobrodružství s kočárkem v mhd :D Někdy jediné, co má smysl dělat, je se těmhle věcem zasmát :D Posílám srdíčko za článek, jen tak dál 🙂 Mohu použít odkaz na článek i na facebook MK? 🙂

@asvobodova a jak jste se z autobusu dostali v tom třetím případě?

Ja tedy problém nikdy neměla. Vcelku rychle a ochotně se vždycky někdo nabídl, ze mi pomůže.

Musím říct, že jestli mi něco zvedá tlak, tak ježdní MHD. Když nastoupíme do tramvaje nebo do autobusu s malou (já v 9. měsíci a dvouletá), tak všichni maximálně vrhnou pohled typu: krávo, to ti nestačí jedno dítě?, ale nezvedne se nikdo. Maximálně se pouštíme sednout s jinýma těhotnýma nebo se zvedne nějaká postarší paní, která by měla sama sedět, aby se jí nic nestalo. Ale pamatuju si i druhý extrém, kdy mi nějaký mladík mermomocí chtěl pomoct s kočárkem do nízkopodlažní tramvaje. 🙂

@janysevka Klidně 🙂
@romy5 Dost pracně. Vystoupila jsem první a pomalu si kočárek vystrkala.
@ilonne Tak to fakt závidím.

@asvobodova Ještě nechám na zvážení, jestli bys nechtěla upravit viditelnost příspěvku tak, aby si ho mohli přečíst i neregistrovaní uživatelé 🙂 Jde to lehce přes nastavení článku.

Bydlím na vesnici, takže jezdím IDS a co vídám už nyní mi pije krev . Řidiči se většinou snaží, ale cestující ? Na pár facek . vidí maminu s kočárem, stojí si dál v prostoru pro kočárky a až jsou několikrát požádaní, tak milostivě uhnou . Nepomohou sami od sebe , nepustí sednout ani staré lidi natož těhule . Tak si mnohdy říkám kde je chyba - u jejich rodičů, že je špatně vychovali, nebo u nich samotných, že otupěli a vidí jen sami sebe ? Na druhou stranu - některé maminky taky nechápu. Ve špičce jezdí IDS co 10 minut ( linky co jezdím já ) , jeden čas je narvaný vždycky - spoje před a po - jsou poloprázdné. Za sebe - klidně bych s kočárem počkala na další spoj, když vidím frontu delší než je bus , než se cpát do plného busu s kočárkem lidí jedoucích z práce. kor ted v horku - vydýcháno, mimčo brečí - což se nedivím, taky bych brečela 😀 .

Tak to já se musím ostatních cestujících ve veřejné dopravě zastat, problém jsem měla jen jednou, jinak mi ochotně pomáhají s dětmi nebo kočárkem (někdy se mi někdo nabídne sám, někdy si řeknu sama - nemám problém se na mladého chlapa usmát a požádat o pomoc, vždy vyskočí jak na pérku a může se přetrhnout 🙂 ). Spíš než neochotou bývám velmi překvapena ochotou ostatních lidí mi pomáhat 🙂
Ta má jediná negativní historka je z vlaku, kdy nás čekala 4 hodinová cesta rychlíkem, a já se cpala do jediného kupéčka určeného pro cestující s dětmi. Měla jsem golfky, obří kufr a dvě malé děti. Když jsem požádala mladého muže, jestli by nás tam pustil, tak začal prskat něco o tom, že mám jít jinam, že on nemůže, protože má v tomto vagóně kolo 😀 Byla jsem rozhodnutá neustoupit a nikam jinam se s tím vším nestěhovat, ale ani jsem nemusela nic říkat, rázně se do toho pána pustila paní, která v tom kupéčku byla taky 🙂

Taky mám úchvatné zkušenosti. I když ne přímo s kočárkem, děti bohužel nemám, ale mám zdravotní postižení. Jelikož je mi 26, tak hodně lidí nechápe, že může být i mladý člověk nemocný, takže když mi není dobře, tak si přinejlepším myslí, že jsem opilá. Příklad, nastupuju do tramvaje v Ostravě, vystoupám po opravdu vysokých schodech, trvá mi to zhruba tolik, kolik by to trvalo 70tileté stařence. Na posledním schodu zakopnu a plácnu s sebou na podlahu. Tramvaj se rozjede, nemůžu se zvednout. Nakonec se zvednu, div se nerozbrečím. Tramvaj plná studentů, všichni sedí a očividně mají ze mě dobré divadlo. Zvednul se někdo? Ne. Pomohl někdo vstát? Ne. Já jsem teda už ostřílená, mám ZTP, tak prostě vemu tu průkazku, ukážu ji mladíkovi sedícím na místě pro invalidy, ten chvilku nechápe, pak mu to docvakne a vstane. Ale stejně si říkám, že by se dnešní puberťáci měli místo o hloupostech v občance učit, jak se chovat k lidem a v MHD.

Je to hrozné, co píšeš ☹ já mám špatnou zkušenost jen s řídící mhd, že buď zastaví u sloupu nebo daleko od chodníku, ale naopak cestující musím vychvalit! Lidi se mi sami nabízejí, že pomůžou s kocarkem, stáří lidi si povykladaji, že se jim taky teď narodilo vnouče atd.. Praha 10. Ale už nějako dobu jezdím s nositkem. Z té naší díry jezdí nízkopodlažní jen někdy, resp když to potrebuju, jede ten se schodama.

@evaamy Já jsem taky z Prahy 10 😀 Ale asi hold vždycky trefím špatný spoj.

hihi to je dobrý 🙂

Tak já se také pochlubím. Tady v Plzni to až tak špatné není s tou ochotou pomoci do MHD. Najdou se případi co vejrají a nezeptají se, ale neřeším to. Ale na co asi ještě dlouho nezapomenu: Jela jsem tehdy ještě asi s 8 měsíčním synem v kočárku, tramvají na konečnou. Tramvajačka nezastavila ač jsem jí dala znamení, že budu vystupovat. Křikla jsem dopředu ať zastaví a pustí nás (byl tam ještě jeden cestující), zastavila, já přemýšlela zda to dítě nevyklopím z kočáru když to bylo tak vysoko, přeci jen zastavila mimo vystupní ostrůvek. Ještě mi stihla prásknout dveřmi do kočáru, to už jsem na ni vztekle zařvala jestli si jako dělá srandu a ona něco o tom, že jsem blbá či kráva. Ten cestující čuměl a držel pysk. No ve mě se vařila krev. Tak tak jsem se dostala z tramvaje, on čuměl jako pako a pak šel do prčic. Já se snažila dostat přes kamení na chodník. Tehdy jsem poslala stížnost na dopravní podniky, poslali odpověď v tom smyslu, že se dotyčná omlouvá, a údajně měla jít na nějaký školení. Tohle byl nej zážitek z plzeňských městských podniků. 🙂)

Tak ja se s lidmi v autobuse nes..ala nikdy.. a z ridicem taky ne normalne sem sla at mi pomuze on...

taky se mi stalo, že na zastávce lidí jako hrom , ale v momentě , kdy přijela tramvaj, tak se tvářili ,že tam vlastně nikdo není, ale většinou se teda někdo vždy našel , kdo mi pomohl , když jsem potřebovala. Dokonce i někteří řidiči tramvají byli pohotoví (že třeba věděli ,že v tramvaji jedu já a důchodce a budu vystupovat, tak mi šel automaticky bez říkání o pomoc s kočárkem pomoct - byla to zastávka málo frekventovaná). Ale nejvíc mě vytáčí ti lidi, co musí nastupovat první a nahrnou se na místo vyhrazené pro kočárky , i přesto ,že vidí, že prostě budete do té tramvaje nastupovat. Jedenkrát se mi stalo, že i když jsem prosila, ať si stoupnou jinam, že tam je místo pro kočárek, tak prostě neuhli, kočárek jsem musela nechat teda v uličce před dveřmi. To jsou ti bezohlední, protože pak v uličce kočárek zavazí , nedá se nastupovat nebo vystupovat. ale co s nimi - tož jsem tam chlápka blokla a hotovo.